Místo

Procházet brněnskou Vaňkovkou s vodícím psem a slečnou je vážně za trest. Black neustále kouká po holkách a Dáša po oblečení. Ještě že ji nemusím tahat od chlapů.

„Jé, Ondro, podívej na ty krásné šaty a koukej támhle ty…“ No, ještě že to nevidím, protože z těch krásných lidových cen by se mi mohlo udělat špatně. Raději si sednu a počkám.

„Blacku, hledej místo.“ Sice za chvilku zastaví, ale lavičku hledám marně. „Hele, Blacku, tohle je výloha a né místo k sezení!“ „Tak Blacku, pěkně znova. Hledej místo.“ Opakuji povel. Jenže jsme znovu u výlohy. Zaslechnu chichot. Dáška se za mnou válí smíchy.

„Co se děje?“ Ptám se nechápavě.

„No, on ti to místo našel, a jak pěkné!“ Tak teď nevím, komu hrabe - jestli psovi, Dáše, nebo mně!

„No fakt ti ho našel. Za tou vitrínou!“