Čína Yichang maraton

Na maraton v Asii jsme odletěli 30. října 2017 s přestupem na letišti v Pekingu.

Město Yichang se nachází v čínské lidové republice v provincii Hubei a má přibližně okolo 4 miliónů obyvatel. Takže takové malé městečko. Je poblíž největší vodní přehrady na světě Tři Soutěsky, která je postavená na mohutné čínské řece Jang-c'-ťiang (Dlouhá řeka).

Přehradní hráz je vysoká 185m a dlouhá 2309m. Myslel jsem si, že si ji oťukám celou bílou hůlkou, ale nějak mě rozbolely nohy.

Jezero, které hráz vytvoří zatopením tří pískovcových kaňonů, je dlouhé neuvěřitelných 660 km, široké kolem 1,1 kilometru a hluboké až 170 metrů. Myslím, že by se naše krásná a malebná republika docela vykoupala.

Maraton Yichang 2017 - ČínaMaraton Yichang 2017 - Čína

Teď už ale Čína, maraton Yichang. Druhý ročník tohoto závodu, který se konal 5. října 2017 v 8 hodin ráno. Musím se vám k něčemu přiznat. Poprvé jsem v Číně před startem začal přemýšlet, jestli v tomto zajímavém městě nepověsit běžecké boty na hřebík. Opravdu, nekecám. Prostě bych je sundal, pověsil a bylo by. Takový konec. A nový začátek. No a správně, za vším hledej ženskou. Sesypaly se na mě před startem, jako kobylky. Jedna krásnější, než druhá. Povídaly mi. Tolik fotek s čínskýma holkama zapálených do běhu, jsem ještě nedělal. Teda, tak nějak jsem je vlastně nedělal nikdy.
Začal jsem tedy rychle přemýšlet. Znáte to. (Prostě jako chlap.) Olalá, místo běhu - model! To by se tu mohlo chytit. Určitě tu ještě slepého manekýna z Čech nemají. Jenže, bohužel, vypadá to, že každá sláva je pomíjivá. Holky zdrhly, neviděl jsem kam, tak jsem zase zůstal sám. Teda, abych nekřivdil. Zůstal mi tu aspoň věrný trasér Tom. Nezbylo nám tedy nic jiného, než zamířit na startovní čáru. Do první lajny, přímo mezi Keňany. No fakt. Pravda, hned, jak jsme se tam ukázali, začali si nás podezíravě prohlížet. A měli proč. Chystali jsme se jim totiž natrhnout ty jejich vyběhaný prdele. Dobře, zas děsně kecám, přesně takhle to zrovna nebylo. Sice jsme mezi Keňany na startovní čáru šli, ale jen co se odstartovalo, po Afričanech se jen zaprášilo. A tak jsme se jim aspoň chvilku na ty jejich keňský prdele koukali.
Fanoušci na trase fandili, tleskali i mávali. Veselejší diváky jsem ještě nikde nezažil. Dokonce na nás i křičeli nějaký svůj běžecký pokřik. Zněl nějak takto: „Gájo, gájo.“
No a hned se to zase opakovalo. Tentokrát hlasitěji a důrazněji.
„Gájo, gájo.“
Nemyslete si, vrtalo mi docela dost hlavou, co asi to slovo znamená. Přece jenom, ještě asi neviděli běžet dva Evropany vedle sebe s gumičkou na ruce. Naštěstí se ukázalo, že jsem nejen slepý, ale i docela dost nahluchlý. Slovo totiž znělo trošičku, ale jen trošičku jinak. Křičeli na nás totiž „Šájo, šájo.“ To mi po chvíli vysvětlil běžecký parťák Tom, když jsem si na ono slovíčko postěžoval. Dověděli jsme se, že znamená "bojuj". Tak jsme tedy zabojovali.



Podél maratonu stála spousta lidí, to už jsme i slyšeli. Našel se tam i jeden malý chlapeček, mezi mnoha. Vykulené oči, pusu dokořán. Prostě, takové standartní čínské dítě. To měl totiž z toho, jak jsme kolem s Tomem prolétli. Ještě bylo z dálky slyšet, jak křičel na své kamarády něco o Keňanech. No, a při tom si na nás ukazoval tím svým malým prstíčkem. Zřejmě jsme si docela dost s klukama z černého kontinentu podobní. Nakonec měl ale ten malý chlapec tak trochu pravdu. Letěli jsme totiž opravdu jako Keňani. Bránou jsme prolétli v čase 3:33:26 na dvačátem šestém místě.
Byl to opravdový frkot a zážitek z běhu. Dík Tome, že ses o mě na trase staral jak o vlastního.

Byly to neuvěřitelné dny strávené v Čínském Yichangu. Kdy jsem díky příležitosti od Pavla Pacala mohl Čínu zažít zas trochu jinak. Děkuji moc. No a tak nějak vlastně děkuji všem, za krásné dny strávené u rýže i nudlí.