Francie Besancon světový pohár paratriathlon

Brýle už byly připravené a já se chystal na závod. Oblečení, boty, naslouchátko.
“Na to nebude čas!” Představte si, trasér Marek mi zakázal si vzít na start naslouchátko. Prý, abych při nasazování a poslouchání moc nezdržoval. Jako jasný, ve vodě bych ho utopil, ale na kolo bych si ho vzít možná mohl, ne? Snažil jsem se ho přesvědčit a ukecat, že to zdržovat určitě nebude. Jako, že se přece Ondra Zmeškal jmenuju. Nic se ovšem na jeho názoru nezměnilo. Takže, když už nějaký handicap, tak pořádný, ať tem závod stojí za to. A měl pravdu. Byl to totiž fofr!

První v pořadí na světovém poháru ve Francii bylo plavání.
Tady musím ještě pro začátek něco říct a poznamenat. Marek, jen tak minutu, dvě před startem náhodou zjistil, že musíme mít společnou gumu. Fakt, nekecám. V tomhle bych si z vás v žádném případě neutahoval. Prostě jsme podle všech přísných pravidel a kritérií museli mít mezi sebou připnutou metrovou gumu, nebo šňůru. Průser. Co teď? Zachránil nás až jeden ochotný Holanďan, který pro ni běžel k sobě do auta a nám ji hodil deset sekund před startem. Dali jsme si ji rychle s trasérem na nohu a situace byla zachráněna.

Jinak při plavání se docela špatně dostává do čela závodu, když slepec trasérovi plave pořád jinam. To ta guma, pochopte. Takže místo 750 metrů, jsme odplavali možná o dalších 100 metrů navíc. No jo, prostě jsme si chtěli pořádně zaplavat. Doma takový rybník nemáme, že jo.

Když jsme sedli na kolo, byla to taková jízda, jakou jsem do té doby nezažil. Myslím, že se nám během 20 kilometrů chvílemy kouřilo z pedálů, možná i z nohou, ale to jsem neměl čas zrovna dvakrát sledovat. Měl jsem toho totiž plné brýle. Vlastně, abych byl konkrétní, tak plné brýle černé lepící pásky.

Běh na 5 kilometrů už byl o poznání lepší, jen jsem tedy netušil, proč mě po něm místo nohou bolela celá pusa. Lukáš mi ovšem všechno po závodě ochotně vysvětlil.
„Ondro, kdyby si se viděl na fotkách, jak si se šíleně šklebil, tak by si všechno pochopil.“ Chápejte, snažil jsem se do toho dát úplně všechno. Proto jsem měl prostě zatnuté zuby od začátku, až do samotného konce.

750m plavání, 21km kolo, 5km běh jsme zvládli za 1:15:23.

Plavání: 00:14:50

Depo: 00:01:51

Kolo: 00:35:15

Depo: 00:01:12

Běh: 00:22:17

Umístili jsme se na desátém místě z jedenácti a na prvního nám scházelo šest minut.

Byl to velice pěkný závod, za který moc děkuji svému trasérovi Markovi Peterkovi.
Ono totiž navádět nevidomého a ještě hluchého chce opravdu talent. Nebo alespoň pevné nervy a odvahu.

Ještě chci také velice poděkovat našemu hlavnímu manažerovi Lukášovi Nožičkovi, který celou noc z našeho závodu nespal. Celou dobu totiž vymýšlel, taktizoval a zakresloval plány, aby se nám všechno povedlo. Opravdu děkujeme.