Paratriathlon ve Švýcarském Lausanne

Přináším informace ze světového závodiště v paratriathlonu ve švýcarském Lausanne ze dne 18. 8. 2018.
No, a že to byl opravdový nervák, až do samotného konce, o tom se přesvědčíte sami.

Jako první ve Švýcarsku bylo plavání. Tentokrát nás ale na startu nic nepřekvapilo. Protože, hele, gumu jsme měli. No, a taky mi už bylo dávno jedno, že jsem neměl naslouchátko. Stejnak si se mnou při závodě nechtěl nikdo povídat, tak co.

Najednou se ozvalo zatroubení, naskákali jsme do vody, a co nejrychleji plavali. Při plavání s trasérem Markem na gumě jsme doplavali k první bójce, kterou jsme vzali takovým smykem, až jsem do ní normálně vrazil. Jo, to je prostě tak, když plave ve vlnách člověk, co na to moc nevidí. Z vody jsme vyběhli jako první a snažili se to za každou cenu udržet.

Na kole se nám to i chvíli dařilo. Bohužel, i když se nám při zběsilém šlapání čmoudilo z pedálů, tak rozhodlo kolo. Prostě lehčí kolo, co měli soupeři, je ve stoupání lepší. To se nedá nic dělat. Takže, pár z nich nás předjelo. Každopádně, nechali jsme v těch kopcích všechno. Hlavně to srdíčko. Možná i plíce, které se tam ještě nejspíš do teď válejí.

Na běh jsme vyrazili z pátého místa. Nic jsme ovšem nevzdávali. Zatnuli zuby a pokračovali dál. Jednoho ze soupeřů se nám podařilo po chvíli předběhnout a dostat se tak na krásné čtvrté místo.
Zatáčky jsme při zběsilém úprku brali tak zprudka, že jsem z jedné málem vyletěl. Jo, vážně. Málem jsem byl mimo trať.
Do cíle závodu jsme doběhli v čase 1:17:03, zůstali jsme na čtvrtém místě.
 

Plavání 750 m: 14:44

Depo: 2:03

Kolo 20 km: 37:29

Depo: 1:06

Běh 5 km: 21:39



Děkuji moc svému trasérovi Markovi Peterkovi, že to se mnou celé závodění v tichu vydržel. Ono totiž někdy není navádění jen tak. Protože, jak to určitě tušíte, je navádění a navádění, že jo?

Ještě moc děkuji své nové manažerce, sestře Monice. Její propracované manažerské schopnosti dostaly zase ty české kluky o nějaký ten stupínek výš.

Za bohatou cateringovou službu na cesty děkuji své milé mamince. Měl jsem tolik jídla, že by se z toho určitě nakrmila jedna malá švýcarská vesnice.